- O časopise
- Jednotlivá čísla
- 2024/02
- 2024/01
- 2023/04
- 2023/03
- 2023/02
- 2023/01
- 2022/04
- 2023/01
- 2023/01
- 2022/03
- 2022/02
- 2022/01
- 2021/04
- 2021/03
- 2021/02
- 2021/01
- 2020/04
- 2021/01
- 2020/03
- 2020/02
- 2020/01
- 2019/04
- 2019/03
- 2019/02
- 2019/01
- 2018/04
- 2018/03
- 2018/02
- 2018/01
- 2017/04
- 2017/03
- 2017/02
- 2017/01
- 2016/04
- 2016/03
- 2016/02
- 2016/01
- 2015/04
- 2015/03
- 2015/02
- 2015/01
- 2014/mimořádné číslo
- 2014/02
- 2014/01
- 2013/mimořádné číslo
- 2013/02
- 2013/01
- 2012/mimořádné číslo
- 2012/02
- 2012/01
- Odborná sdělení
- Kontakt
- English
Články autora
Významným prostředkem k rozvoji udržitelné mobility je koncept mobilitního managementu.
Ten usiluje o ovlivnění poptávky po dopravě takovým způsobem, aby došlo k omezení jejích
negativních externalit. Příspěvek se zaměřuje na aplikaci mobilitního managementu na úrovni
firem a institucí, a to konkrétně v oblasti dojížďky zaměstnanců. Cesty do zaměstnání tvoří
podstatnou část všech uskutečněných cest, a proto jsou především na evropské úrovni
formulovány strategie, jak je ovlivňovat. Jednou z možností, jak usměrňovat dopravu
zaměstnanců, jsou takzvané firemní/institucionální plány mobility. Hlavním cílem příspěvku je
odpovědět na otázku, jak je v českém prostředí tento nástroj rozšířen a uplatňován. Za tímto
účelem byl proveden reprezentativní průzkum na vzorku 300 respondentů z firem a institucí s
20 a více zaměstnanci. Výzkum zjišťoval současný stav dojížďky pracovníků, míru zájmu
organizací o tuto problematiku a rozsah uplatňování mobilitního managementu. Hlavním
zjištěním výzkumu je, že tuzemské firmy a instituce v naprosté většině neznají a neaplikují
mobilitní management, nejsou motivovány řešit dojížďku zaměstnanců a neplánují ji
ovlivňovat ani v budoucnu. Případná změna v této oblasti by mohla být výsledkem aktivity
státních nebo samosprávných orgánů, k níž v zahraničí existuje celá řada osvědčených příkladů.