Tento článek se věnuje potvrzení či vyvrácení hypotézy, že kvalita obytného prostředí sídla má vliv na cenu nemovitostí pro bydlení, tedy rodinných domů a bytů. Kvalita obytného prostředí je hodnocena pomocí vybraných indikátorů z indikátorové sady CIVITAS a je zkoumána u vybraného vzorku měst České republiky.

Jednotlivá sídla jsou tvořena prostorovými strukturami, které můžeme rozdělit na několik základních typů, jako jsou např. historické jádro, bloková zástavba, sídlištní zástavba, rezidenční suburbie. Každou prostorovou strukturu je možné obecně charakterizovat hustotou zástavby a osídlení, velikostí a náročností dopravní a technické infrastruktury, případně množstvím zeleně. Uspořádání a velikost těchto prvků v jednotlivých prostorových strukturách není stejné, a proto lze předpokládat výskyt diferencí v celkových nákladech nejen na výstavbu, ale zejména na údržbu tohoto území resp. v přepočtu na měrnou jednotku např. na 1 ha území. Existuje však ještě jeden faktor, který může významně ovlivnit interpretaci výsledků nákladové analýzy. Je jím hustota obyvatelstva ve sledovaném území. Z tohoto důvodu mohou být ceny údržby prezentovány dvojím způsobem, jako náklady na jeden hektar plochy; nebo jako náklady na jednoho obyvatele. Dá se předpokládat, že zvolená metoda propočtu nákladů na údržbu území (na hektar vs. na obyvatele) velmi výrazně ovlivní výsledné závěry při komparaci jednotlivých prostorových struktur města, jelikož při porovnávání nákladů na hektar a nákladů na obyvatele v určité zóně můžeme dosáhnout rozdílných výsledků. Z hlediska rozpočtu města, tj. subjektu odpovědného za údržbu svého území, jsou stěžejním faktorem právě náklady na obyvatele, jelikož počet obyvatel ovlivňuje příjmovou stránku hospodaření. Každá investice ať veřejná či soukromá, rozšiřující zastavěné území obce, by proto měla být spojena s analýzou budoucích nákladů na údržbu. Tento ukazatel se však při posuzování projektů v naší praxi prakticky nikdy nezjišťuje. Cílem článku je představit komparativní analýzu ekonomické náročnosti prostorových struktur města. Analýza je provedena na souboru osmi velkých měst v České republice a zkoumá ekonomickou náročnost jednotlivých typů těchto prostorových struktur z pohledu zajištění jejich fungování ve struktuře města, nároky, které ten který typ prostorové struktury klade na veřejné i soukromé rozpočty a v závěru komparuje efektivitu jednotlivých typů prostorových struktur z ekonomického hlediska.