Významným prostředkem k rozvoji udržitelné mobility je koncept mobilitního managementu. Ten usiluje o ovlivnění poptávky po dopravě takovým způsobem, aby došlo k omezení jejích negativních externalit. Příspěvek se zaměřuje na aplikaci mobilitního managementu na úrovni firem a institucí, a to konkrétně v oblasti dojížďky zaměstnanců. Cesty do zaměstnání tvoří podstatnou část všech uskutečněných cest, a proto jsou především na evropské úrovni formulovány strategie, jak je ovlivňovat. Jednou z možností, jak usměrňovat dopravu zaměstnanců, jsou takzvané firemní/institucionální plány mobility. Hlavním cílem příspěvku je odpovědět na otázku, jak je v českém prostředí tento nástroj rozšířen a uplatňován. Za tímto účelem byl proveden reprezentativní průzkum na vzorku 300 respondentů z firem a institucí s 20 a více zaměstnanci. Výzkum zjišťoval současný stav dojížďky pracovníků, míru zájmu organizací o tuto problematiku a rozsah uplatňování mobilitního managementu. Hlavním zjištěním výzkumu je, že tuzemské firmy a instituce v naprosté většině neznají a neaplikují mobilitní management, nejsou motivovány řešit dojížďku zaměstnanců a neplánují ji ovlivňovat ani v budoucnu. Případná změna v této oblasti by mohla být výsledkem aktivity státních nebo samosprávných orgánů, k níž v zahraničí existuje celá řada osvědčených příkladů.