- O časopise
- Jednotlivá čísla
- 2024/02
- 2024/01
- 2023/04
- 2023/03
- 2023/02
- 2023/01
- 2022/04
- 2023/01
- 2023/01
- 2022/03
- 2022/02
- 2022/01
- 2021/04
- 2021/03
- 2021/02
- 2021/01
- 2020/04
- 2021/01
- 2020/03
- 2020/02
- 2020/01
- 2019/04
- 2019/03
- 2019/02
- 2019/01
- 2018/04
- 2018/03
- 2018/02
- 2018/01
- 2017/04
- 2017/03
- 2017/02
- 2017/01
- 2016/04
- 2016/03
- 2016/02
- 2016/01
- 2015/04
- 2015/03
- 2015/02
- 2015/01
- 2014/mimořádné číslo
- 2014/02
- 2014/01
- 2013/mimořádné číslo
- 2013/02
- 2013/01
- 2012/mimořádné číslo
- 2012/02
- 2012/01
- Odborná sdělení
- Kontakt
- English
2021/04
Příloha ke stažení:
Výkon stavebných kompetencií obcí v Slovenskej republike bol delegovaný zo štátnych
orgánov na obce bez ohľadu na ich veľkosť. Mnohé obce preto využívajú zákonnú možnosť
vytvárania spoločných stavebných úradov. Výskumom rozvoja vybraných regiónov- Nitriansky
a Košický kraj sme kladne identifikovali zosúladenie priorít národnej stratégie regionálneho
rozvoja SR s prioritami stratégie EÚ. Kvalitatívny výskum hodnotenia stavebných kompetencií
v 652 obciach preukázal ich nespokojnost s finančním pokrytím kompetencií zo strany štátu.
Kvantitatívny výskum bol realizovaný na údajoch 105 stavebných úradov zastrešujúcich 745
obcí. Kvantitatívna analýza efektívnosti výkonu stavebných kompetencií obcí vybraných
regiónov preukázala, že spoločné stavebné úrady sú v priemere menej efektívne ako samostatné
stavebné úrady. Podľa Programového vyhlásenia vlády SR na roky 2020-2024 majú prejsť
stavebné kompetencie z obcí späť na štát, avšak výkonnosť okresných úradov pri výkone
stavebnej kompetencie by bola o 56,6 percentuálneho bodu horšia.V tejto skutočnsti vidíme
negatívum v podpore a udržateľnosti stavebného sektora v regiónoch SR.
Abstrakt:
Článek nastiňuje možná opatření pro efektivní hospodaření se srážkovou vodou vybraných
funkčních areálech rozvojových ploch, tj. ploch individuálního bydlení; hromadného bydlení;
výroby a skladování; občanského vybavení či rekreace a sportovních zařízení. V textu jsou
komentovány možné nástroje pro veřejnou správu: územně-technická řešení s ohledem na
geografické podmínky lokalit, ale také nástroje regulační, ekonomické a etické. Pozornost je
věnována technickým, ekonomickým a environmentálním parametrům opatření. Nedílnou
součástí příspěvku je diskuse nad specifiky přístupů hospodaření se srážkovou vodou na
jednotlivých funkčních typech rozvojových ploch, včetně prezentace návrhu jejich třídění v
katalogu opatření. Celý doporučený postup s využitím katalogu je vyvíjen a ověřován na
pilotních lokalitách, které byly pro tento účel definovány a jsou rovněž blíže představeny
v příspěvku.
Významným prostředkem k rozvoji udržitelné mobility je koncept mobilitního managementu.
Ten usiluje o ovlivnění poptávky po dopravě takovým způsobem, aby došlo k omezení jejích
negativních externalit. Příspěvek se zaměřuje na aplikaci mobilitního managementu na úrovni
firem a institucí, a to konkrétně v oblasti dojížďky zaměstnanců. Cesty do zaměstnání tvoří
podstatnou část všech uskutečněných cest, a proto jsou především na evropské úrovni
formulovány strategie, jak je ovlivňovat. Jednou z možností, jak usměrňovat dopravu
zaměstnanců, jsou takzvané firemní/institucionální plány mobility. Hlavním cílem příspěvku je
odpovědět na otázku, jak je v českém prostředí tento nástroj rozšířen a uplatňován. Za tímto
účelem byl proveden reprezentativní průzkum na vzorku 300 respondentů z firem a institucí s
20 a více zaměstnanci. Výzkum zjišťoval současný stav dojížďky pracovníků, míru zájmu
organizací o tuto problematiku a rozsah uplatňování mobilitního managementu. Hlavním
zjištěním výzkumu je, že tuzemské firmy a instituce v naprosté většině neznají a neaplikují
mobilitní management, nejsou motivovány řešit dojížďku zaměstnanců a neplánují ji
ovlivňovat ani v budoucnu. Případná změna v této oblasti by mohla být výsledkem aktivity
státních nebo samosprávných orgánů, k níž v zahraničí existuje celá řada osvědčených příkladů.
Příloha ke stažení: