2019/04

Příloha ke stažení: 
V posledních letech jsou stále častěji používány prostředky ke zvyšování zájmu o lokální politiku, kterým obecně říkáme demokratické inovace. Používání těchto inovací je rovněž cílem řady badatelů. Poněkud stranou však zůstávají jiné platformy, v nichž dochází také k participaci, byť poněkud odlišné. Cílem článku je představit místní akční skupiny jako prostředí, které je výjimečné tím, že v němž dochází k participaci aktérů, nikoliv pouze občanů. Naprostá většina výzkumů se totiž orientuje právě na občanskou participaci. Článek je inovativní v tom, že zkoumá participativní postoje aktérů (ve smyslu lídrů území). Jde o aktéry z oblasti veřejné správy, neziskových organizací a místních podnikatelů, kteří jsou zároveň lídry daného území. Na pozadí působení místních akčních skupin (MAS) v ČR se článek zaměřuje na participační nástroje, které jsou využívány při tvorbě strategií a jejich evaluací, a to na případu MAS Moravská cesta.
Tento článok sleduje, ako ekonomické záujmy rozličných aktérov ovplyvnili vývoj Mestskej časti Praha – Zličín za posledných 30 rokov, a aké postavenie mala v tomto vývoji problematika bývania. Prostredníctvom kvalitatívnej analýzy obsahu skúma územné plány Zličína za obdobie 1964-2019, strategický plán Zličína na roky 2009-2015, rozpracovanú verziu nového strategického plánu a výpovede 13 respondentov. Prípadová štúdia poukazuje na to, že miera heterogenity záujmov oslovených aktérov sa od 90. rokov minulého storočia postupne zvyšuje, avšak miera spolupráce medzi rôznymi aktérmi sa zlepšuje iba pomaly. Zástupcovia Zličína nevyužívajú plný potenciál strategického plánu na vyjednávanie synergických efektov medzi rôznymi názormi, prístupmi a zámermi v takej miere, ktorá by im umožnila tvoriť dostatočne aktívnu politiku bývania na Zličíne. Taktiež nie je možné tvrdiť, že za presadzovaním ekonomických záujmov v tejto lokalite stoja iba investori či developeri.
Populačně malé obce tvoří významnou část sídelního systému České republiky, přičemž stává se poměrně běžnou praxí, že i obce tohoto typu dnes mají zpracovaný pro své území územní plán. Při procesu územního plánování je nezbytné zapojení veřejnosti, jakožto každodenních uživatelů plánovaného území. Cílem článku je identifikovat nejběžnější způsoby a základní typy občanské participace při územním plánování v populačně malých obcích. Na základě analýzy individuálních rozhovorů se starosty obcí byly definovány čtyři základní typy občanské participace, a to: konkrétně - osobní, konkrétně - obecní, všeobecně - univerzální a majoritně pasivní postoj obyvatel. Kromě formálních participačních nástrojů, které jsou definovány legislativou, jsou při územním plánování v populačně malých obcích významné i nástroje, které lze označit jako neformální.
Tradice zahradních výstav a výstav bydlení v Německu sahá až do 19. století a ve své dnešní podobě představují mezinárodní výstavy IGA a spolkové výstavy BUGA efektivní nástroj transformace rozsáhlých městských území. Pohled na jejich historický vývoj umožňuje srovnání, jak se tento urbanistický fenomén vyvíjel do své dnešní podoby na pozadí různých režimů. Zatímco v Německu je tento koncept i dnes dále rozvíjený, snahy o jeho přenos do jiných zemí od 60. let 20. století se setkaly pouze s dílčím úspěchem. Obtíže při adaptaci specifického urbanistického nástroje je možné hledat v rozdílech mezi společenskými a hospodářskými podmínkami v jednotlivých evropských státech.