- O časopise
- Jednotlivá čísla
- 2023/04
- 2023/03
- 2023/02
- 2023/01
- 2022/04
- 2023/01
- 2023/01
- 2022/03
- 2022/02
- 2022/01
- 2021/04
- 2021/03
- 2021/02
- 2021/01
- 2020/04
- 2021/01
- 2020/03
- 2020/02
- 2020/01
- 2019/04
- 2019/03
- 2019/02
- 2019/01
- 2018/04
- 2018/03
- 2018/02
- 2018/01
- 2017/04
- 2017/03
- 2017/02
- 2017/01
- 2016/04
- 2016/03
- 2016/02
- 2016/01
- 2015/04
- 2015/03
- 2015/02
- 2015/01
- 2014/mimořádné číslo
- 2014/02
- 2014/01
- 2013/mimořádné číslo
- 2013/02
- 2013/01
- 2012/mimořádné číslo
- 2012/02
- 2012/01
- Odborná sdělení
- Kontakt
- English
Články autora
V článku je analyzován stav a vývoji územní diferenciace socio-ekonomického rozvoje Polska mezi roky 2002 až 2014 podle subregionů (NUTS 3). Zdrojová data jsou zakomponována do 9 indikátorů rozvoje za každý subregion, ze kterých je pak počítán indikátor souhrnný. V roce 2002 i 2014 měly nejvyšší úroveň rozvoje subregiony 7 velkých polských měst (Warsaw, s odstupem Trojmiasto, Poznań, Wrocław, Kraków, Szczecin a Łódź) a některé subregiony Horního Slezska. Zvláště v roce 2014 na tom byly dobře také suburbánní subregiony v okolí zmíněných velkých měst. Nejméně příznivá byla situace v rurálních subregionech východního Polska a také vnitřních rurálních periferiích Polska. Územní diferenciace socio-ekonomického rozvoje polských subregionů se mezi roky 2002–2014 změnila jen málo. Lze pozorovat slabé konvergenční tendence.