- O časopise
- Jednotlivá čísla
- 2023/04
- 2023/03
- 2023/02
- 2023/01
- 2022/04
- 2023/01
- 2023/01
- 2022/03
- 2022/02
- 2022/01
- 2021/04
- 2021/03
- 2021/02
- 2021/01
- 2020/04
- 2021/01
- 2020/03
- 2020/02
- 2020/01
- 2019/04
- 2019/03
- 2019/02
- 2019/01
- 2018/04
- 2018/03
- 2018/02
- 2018/01
- 2017/04
- 2017/03
- 2017/02
- 2017/01
- 2016/04
- 2016/03
- 2016/02
- 2016/01
- 2015/04
- 2015/03
- 2015/02
- 2015/01
- 2014/mimořádné číslo
- 2014/02
- 2014/01
- 2013/mimořádné číslo
- 2013/02
- 2013/01
- 2012/mimořádné číslo
- 2012/02
- 2012/01
- Odborná sdělení
- Kontakt
- English
Články autora
V České republice má chalupaření a chataření dlouho tradici. Chaty a chalupy bývají součástí sociálního statusu městských rodin. S jejich vlastnictvím je ovšem spojen určitý závazek, který některé rodiny nejsou ochotné akceptovat. Pro jiné domácnosti je druhé bydlení finančně nedostupné. Nicméně i u těchto lidí přetrvává touha po vlastní zahrádce, kde by si mohli vypěstovat vlastní bio potraviny či květiny. Je obtížné získat v Praze klasickou zahrádku s chatkou v zahrádkářské kolonii. Mnohé kolonie ustupují developerským projektům. Určitou alternativou k těmto zahrádkám jsou tzv. komunitní zahrady. Ty se dnes stávají světovým fenoménem, který má vzestupný potenciál. Hlavním cílem příspěvku je odpověď na otázku, jaký je profil uživatelů komunitních zahrad a jaká je jejich motivace k jejich využívání. Pro výzkum bylo použito pozorování a polostrukturované rozhovory s uživateli tří pražských komunitních zahrad.