Vloni touto dobou jsem si na tomto místě posteskla, že rok 2021 nepřinesl očekávané zlepšení situace ohledně pandemie Covid 19, a tudíž jsem jej nehodnotila jako úplně úspěšný či šťastný. Právě končící rok 2022 lze ale hodnotit ještě mnohem hůře. Na jednu stranu sice skončila řada protipandemických opatření a lock-downů a nám se tak podařilo obnovit naše tradiční jarní konferenci. Její průběh byl ale stále pandemií Covid 19 poznamenán, a to nejen tematicky, ale i realizačně, kdy velká část konference probíhala hybridně resp. více „on-line“ než „naživo“. Pandemie, je ale od února zastíněna událostmi snad ještě tragičtějšími, a to napadením Ukrajiny Ruskem a válkou za její nezávislost a demokracii. Z hlediska regionálního rozvoje tak před námi v následujícím období budou stát nejen témata a úkoly, jak se vypořádat s důsledky pandemie, ale také jak se vypořádat s důsledky této války a jak pomoci Ukrajině, v jejíž vítězství věří celý svobodný a demokraticky smýšlející svět, v poválečné obnově. Nezbývá nám než doufat, že s touto obnovou bude možno začít co nejdříve.