- O časopise
- Jednotlivá čísla
- 2023/04
- 2023/03
- 2023/02
- 2023/01
- 2022/04
- 2023/01
- 2023/01
- 2022/03
- 2022/02
- 2022/01
- 2021/04
- 2021/03
- 2021/02
- 2021/01
- 2020/04
- 2021/01
- 2020/03
- 2020/02
- 2020/01
- 2019/04
- 2019/03
- 2019/02
- 2019/01
- 2018/04
- 2018/03
- 2018/02
- 2018/01
- 2017/04
- 2017/03
- 2017/02
- 2017/01
- 2016/04
- 2016/03
- 2016/02
- 2016/01
- 2015/04
- 2015/03
- 2015/02
- 2015/01
- 2014/mimořádné číslo
- 2014/02
- 2014/01
- 2013/mimořádné číslo
- 2013/02
- 2013/01
- 2012/mimořádné číslo
- 2012/02
- 2012/01
- Odborná sdělení
- Kontakt
- English
Články autora
Od dubna do prosince roku 2023 realizovali pracovníci Masarykova institutu vyšších studií ČVUT v Praze v rámci České zahraniční pomoci financované Ministerstvem zahraničí ČR a Českou rozvojovou agenturou projekt mezinárodní univerzitní spolupráce "Transfer zkušeností z plánování rozvoje a obnovy měst do Moldavska".
Zpráva o mezinárodní konferenci
NERECENZOVANÝ ČLÁNEK
Každé sídlo má celou řadu charakteristik, z nichž jednou z nejdůležitějších je jeho poloha v krajině a prostoru obecně. Poloha má význam již při zakládání sídla, a je-li správně zvolena, umožňuje příznivý rozvoj sídla, v opačném případě vede ke stagnaci, přemístění nebo dokonce zániku sídla. Cílem práce proto bude rozbor základní přístupů k typologii sídel z pohledu jejich vazby na krajinu a životní prostředí a návrh doplnění nového členění z pohledu klimatu resp. dopadů změny klimatu na sídla. Práce je založena na kombinaci analytických a syntetických metod vycházejících jak ze studia odborné literatury, tak z metod terénního výzkumu, zejm. pozorování.
Podcíl 11.b Agendy 2030 stanovuje do roku 2020 úkol výrazně zvýšit počet měst a obcí, které přijímají a realizují integrované politiky a plány na podporu inkluze, účinného využívání zdrojů, zmírňování a adaptace na změnu klimatu, odolnost vůči katastrofám, a vypracovat a realizovat komplexní řízení rizik katastrof na všech úrovních. V právním systému ČR již existují možnosti ovlivnění udržitelnosti našich měst a obcí územně plánovacími nástroji a de facto existuje i povinnost v procesu územního plánování se problematikou udržitelnosti sídel zabývat. Cílem článku je odpovědět na otázku, jak by bylo možno ke „zmírňování a adaptaci na změnu klimatu, odolnost vůči katastrofám a realizace komplexního řízení rizik katastrof na všech úrovních“ přistoupit za pomoci územně plánovacích nástrojů, jmenovitě prostřednictvím územních plánů měst a obcí. Na základě provedeného hodnocení míry rizika jednotlivých zastavitelných ploch na příkladu Územního plánu města Dobřichovice bylo zjištěno, že je možné míru rizika pro tyto plochy vypočítat a na základě zvolených tří pásem i tuto míru rizika zhodnotit pro lokalitu jako celek. Takto pak by bylo možné vyhodnocovat jednotlivé návrhové plochy a jejich odolnosti vůči katastrofám již v plánovací fázi a ta, která by vykazovala zvýšenou míru rizika z rozvojových úvah vyřadit dříve, než by nastala potřeba jejich eliminace tj. zvýšených výdajů na jejich budoucí rozvoj.
Systém veřejných prostorů je zásadní nejen pro prostorovou organizaci města, ale i pro fungování života města jako takového. V případě transformace pevnostních měst na města moderní bývá akcentován význam okružní třídy, ale vlastní život města se přitom odehrával a odehrává v prostorách zcela odlišných, na náměstích, městských třídách a v řadě dalších „spojujících“ ulic. Článek se zaměřuje na veřejné prostory centrálního Hradce Králové, které vznikly v průběhu transformace města z pevnosti na moderní město a na jejich význam pro formování Hradce Králové jako „velkoměsta“. Důraz je kladen na ústřední soustavu městských prostorů západně od Pražského mostu – náměstí Svobody, Gočárovu třídu a Ulrichovo náměstí.
Metodologicky je článek založen na analýze historických údajů, jejich deskripci a komparaci s obecnými metodologickými přístupy v oblasti zkoumání veřejných prostorů.
Zeleň ve veřejném prostoru je neoddělitelnou součástí obrazu každého města, neboť plní celou řadu funkcí rekreačních, hygienických či ekostabilizačních. Městská uliční neboli urbanizovaná zeleň pak plní zejména funkci estetickou a prostorotvornou, neboť město nejen zkrášluje, ale i zobytňuje. Článek se zaměřuje na analýzu a proměny zeleně v ulicích centrálního Hradce Králové, které vznikly v průběhu transformace města z pevnosti na moderní město a na jejich význam pro formování Hradce Králové jako „města plného zeleně“. Důraz je kladen na tři městské prostory – ulici V Lipkách, třídu Karla IV. a nábřeží Labe (zahrnující prostor Tylova, Smetanova a Eliščina nábřeží).
Metodologicky je článek založen na analýze historických údajů, jejich deskripci a komparaci s obecnými metodologickými přístupy v oblasti zkoumání veřejných městských prostorů.
Článek se zabývá tématem aktuálních dopadů klimatické změny v České republice, analyzuje a systematizuje územně promítnutelné hrozby spojené se změnami klimatu. Dále článek představuje příklad města Hradce Králové. V tomto městě, jako v prvním v České republice, bylo provedeno plošné šetření hrozeb vycházejících z klimatické změny a byla na základě neformální spolupráce vytvořena studie těchto hrozeb vč. konkrétních doporučení, opatření a strategie, zejména v oblasti hospodaření s vodou. V novém programovacím období EU do roku 2020 budou na tuto problematiku orientovány některé významné dotační prostředky v rámci Fondů EU a podpořeny budou jak strategická tak praktická opatření a jejich sdílení. Článek proto představuje jednu z cest, kterou by se města mohla vydat nejen v oblasti ochrany před dopady klimatické změny, ale i z hlediska čerpání zdrojů z prostředků EU.
Článek předkládá podrobnou deskriptivní analýzu systému prostorového (územního) plánování v Rakousku, tedy v zemi, s níž i naše územní plánování má své společné kořeny, ale jejichž vývoj se v posledním období oddělil. Článek sleduje, jak se v Rakousku plánovací systém propojil s nástroji regionálního rozvoje. Závěr článku přináší srovnání a inspiraci, jaké výhody či nevýhody liberální a decentralizovaný rakouský systém skýtá ve srovnání s výrazně centralizovaným systémem v České republice.
Tento článek se zabývá analýzou obranné funkce měst a jejich vývojem od nejstaršího období tj. od prehistorických sídel, přes obranné systémy starověku (od doby Sumerské civilizace, přes egyptskou, mínojskou a řeckou kulturu až po antický Řím) či středověku až k novověkým (zejm. barokním) fortifikacím. Článek zmiňuje zánik složitých fortifikačních
systému v období průmyslové revoluce resp. v době do konce 19. století. Metodologicky je článek založen na analýze historických údajů, jejich deskripci a komparaci s obecnými metodologickými přístupy v oblasti analýzy vývoje stavby měst.
Článek se věnuje analýze vývoje rizik a proměny pojetí bezpečnosti města v kontextu střední Evropy v průběhu 20. století. Bylo by totiž mylné domnívat se, že tím, že naše města od poloviny 19. století již nepotřebují hradby, nepotřebují už vlastně žádné obranné systémy. Opak je totiž pravdou. Bezpečností rizika se totiž neustále mění a vyvíjí a bohužel i rozšiřují.
Metodologicky je článek založen na analýze historických údajů, jejich deskripci a komparaci s obecnými metodologickými přístupy v oblasti urbanismu a bezpečnosti stejně tak jako na vlastním pozorování a jeho analýze a následné syntéze s obecnými poznatky.
Článek se věnuje problematice rozporu mezi deklarovaným a skutečným přístupek k implementaci principů udržitelného rozvoje v oblasti územního plánování v České republice v současnosti. Na příkladu Rozboru udržitelného rozvoje území pro ORP Pardubice dokladuje tento rozpor a nabízí možný přístup k jeho řešení pro praxi.